Zvon pro Kozojedy

Řehoř Houda byl kozojedský ovčák. Jednou v noci se mu zjevil duch, který mu radil, aby šel hledat poklad na hrad Dřevíč. Ráno to Řehoř povídá své ženě a směje se, že starý hrad tam přeci dávno není, jen kostel. Sen se ale opakoval podruhé a Houda začal přemýšlet, co když tam ten poklad páni přeci jen zakopali. Potřetí duch přímo Houdovi nařídil, aby vzal s sebou káru a šel vykopat zlatý poklad. Za to zlato měl jako poděkování koupit pořádný zvon pro Kozojedy. Vypravil se tedy Houda na Dřevíč a přivezl domů kupu zlata. Teď ještě koupit zvon, radoval se. Ale jak dojít do města, aby jej cestou nepřepadli lupiči? Převlékl se tedy za žebráka a do mošny ukryl zlato. Tam ho lapkové hledat nebudou. Duch ho pochválil a dodal: „A ještě proutek! Dotkneš se jím zvonu a on zazní: Houda koupil zvon! Jiný nekupuj!.“ Když ve městě přišel ke zvonaři a jako žebrák se ho ptal, kolik stojí ten nejlepší zvon, ten se mu vysmál a v žertu řekl: „Čtyři sta zlatých“. Houda se zvonu zlehka dotkl proutkem a ten řekl: „Houda koupil zvon.“ On sáhl do mošny a za zvon zaplatil. Zvonař si přeci jenom chtěl dát čas na rozmyšlenou a slíbil, že zvon připraví na cestu. Houda přišel pro zvon později, ale zvonař mu chtěl dát jiný. Ten se ho však dotkl proutkem a lest prokoukl. Zvonař se zastyděl a dal mu ten správný. Navíc mu slíbil, že mu do něho vyryje jeho jméno. Od té doby se kluci v Kozojedech učili zvonit do rytmu: HOU-DA KOU-PIL .

Zdroj: Pověsti a historické příběhy z Lounska (autorka: Květa Marešová)